Přímá akce, Reportáže

Reportáž: Polský Pochod nezávislosti 2013

Tak, jako mnoho ostatních vlasteneckých spolků a stran z celé Evropy, i my jsme byli pozváni polskými vlastenci k účasti na letošním Pochodu nezávislosti. Společně s ostravskými aktivisty jsme o den dříve vyrazili a hned zkraje můžeme říct: tato akce, která je z pohledu počtu účastníků, největší vlasteneckou oslavou v Evropě, i tento rok nezklamala.

Po příjezdu do samotné Varšavy musí každého mile překvapit opravdu velký počet státních bílo-červených vlajek, které visí doslova všude – z oken domů, bytovek, balkónů či vlají z aut a hromadné dopravy. Většina kolemjdoucích všech generací má alespoň malé stužky či nálepku na oblečení. Na místo srazu nás dovedli naši polští hostitelé dvě hodiny před oficiálním začátkem události a samotné náměstí již bylo prakticky zaplněné.

Dalším zajímavým poznatkem je velká rozmanitost účastníků; vlastenci z různých spolků, historičtí šermíři a kluby vojenské historie, fotbaloví fanoušci a dokonce několik stařičkých válečných veteránů, doprovázených svými rodinami. Jasně však převládají mladé rodiny i s dětmi a obyčejní lidé, které na událost přilákal kulturní program a chuť oslavit pro národ tak významný den. Společně s námi dorazily i delegace z Maďarska, Itálie, Slovenska a dalších zemí Evropy.

Zhruba třicet minut před zahájením akce, se rozhodneme projít si okolí. Nestačíme se divit; počet čekajících účastníků se vyšvihl na minimálně 50 tisíc, což je nám záhy potvrzeno i organizátory. Lidé zaplňují nejen celé náměstí ale i všechny přilehlé ulice. Organizátorská služba pracuje na plné obrátky a vše zvládá s naprostou profesionalitou. V davu chodí několik hostesek nabízejících letáky či informace, stejně jako několik zástupců vlasteneckých dobročinných organizací s kasičkami pro příspěvky. Velký kus obdivu patří též většímu množství organizátorské stráže, která prakticky nahradila policii, která je většinou spíše na škodu, než ku pomoci.

Lidé si prohlížejí bohatý kulturní program – vystoupení historických šermířů, ukázky výstroje a výzbroje polské armády z různých časových období či hudební reprodukci známých polských vlasteneckých kapel všech žánrů; od moderního rapu, rockové hudby až po tradiční vážnou hudbu. Oslavy Dne nezávislosti pod taktovkou polských vlastenců mají pro každého něco. Dalších třicet minut trvají projevy zástupců mnoha polských vlasteneckých spolků, jakožto i organizátorů Pochodu.

Začátek Pochodu signalizuje oznámení do hlasitých reproduktorů a nyní se již skoro statisícový dav dává do pohybu za dvěma manifestačními vozy, ověšených reproduktory a transparenty. Zařazujeme se do středu několik kilometrů dlouhého průvodu společně s našimi polskými průvodci a vyrážíme. Poláci nám říkají, že kolem cesty pochodu se má nacházet i squat levicově orientované mládeže, který je známý jako místo prodeje drog a centrum pro místní levicové extrémisty. Ten je dle nich popisován jako „bezbranné mírumilovné kulturní centrum“. Průvodce nám dodává, že očekává z jejich strany provokace.

K těm podle všeho dochází prakticky záhy, kdy podle našich informací dopadá na začátek průvodu z boční ulice několik skleněných lahví. Útočníci se hned poté stahují zpět do squatu. Nikdo však nebyl naštěstí zraněn. Odpověď na sebe nenechá dlouho čekat a radikálnější část davu zaútočí na squat. „Bezbrané mírumilovné kulturní centrum“ se ukáže jako lež, když z těžce opevněného rozpadajícího se domu začnou doslova pršet skleněné lahve, kameny, cihly a později dokonce zápalné láhve. Polští nacionalisté odpovídají pyrotechnikou a dlažebními kostkami.

Celá situace je velmi dramatická a je hodně vidět pověstná polská nesnášenlivost vůči komunismu celkově – odpověď na provokaci je vedena ostře a bez váhání. Stejně prudce odpovídají i zakuklení ultralevicoví radikálové na střeše squatu. O jejichž připravenosti a podrobném plánování celého konfliktu svědčí obrovské množství připravených předmětů k házení a zápalných láhví, které jim nedochází odhadem ani po dvaceti minutách celého střetu. Jeden z nich dokonce pálí silným prakem těžké kovové matky.
Po třiceti minutách zasahuje pořádková policie a ukončuje střet. Dle našich informací, i toho, co jsme viděli, byli na straně polských nacionalistů dva lehce zranění, převážně od kamenů a tříštěných láhví. Nevíme, kolik zraněných bylo na straně ultralevicových provokatérů, ale viděli jsme minimálně tři zraněné – dva od vržených kamenů, jeden od vlastní zápalné láhve.

Naši průvodci nás vedou zpět do hlavního proudu davu, který mezitím pokračuje poklidně dál. Až později se dozvídáme, že ve vedlejší ulici se mezitím dav poprvé pokusila rozbít pořádková policie. Naštěstí bezvýsledně.
Začíná se rychle stmívat a my pokračujeme dále po trase Pochodu. Polští vlastenci skandují pro-národní hesla a do tmy odpalují charakteristickou červenou pyrotechniku, která tvoří jedinečnou atmosféru.

Dále po cestě míjíme ruskou ambasádu, před kterou hoří dva velké ohně a jejíž brána je také v plamenech – nechápeme co se děje a ptáme se na vysvětlení našeho průvodce. Dle jeho slov mnoho Poláků stále vnímá Rusko jako symbol útlaku, což bylo asi motivací k tomuto činu. Dále tvrdí, že většina davu s tímto konáním nesouhlasí a že bylo dílem pouze malé skupiny radikálů. O několik minut dál se znovu pokusí pořádková policie statisícový dav rozdělit na dvě skupiny. Zahradí úzkou silnici a zastaví tak celý průvod. Většina davu začne nesouhlasně skandovat o policejní provokaci. Vedle nás mladá Polka s kočárkem prohlásí, že toto je pro vládu typické a rozzlobená postarší žena jí dá za pravdu.
Radikálnější část davu se začne přibližovat za skandování k policejní blokádě; policisté jsou mnohokrát přečísleni a stáhnou se. Průvod se znovu spojil a pokračuje.

Míjíme budovu konání sjezdu OSN, kterou brání linie policejních těžkooděnců vyzbrojených brokovnicemi, což se nám zdá jako velmi přehnané. Někteří míří do davu, ve kterém jsou děti a ženy. Dav jednohlasně skanduje „Tohle není Bruselu, tohle je Polska.“

Po necelé hodině dorážíme na místo konce průvodu. Organizátoři do reproduktorů všem poděkují za účast a nezapomenou vyzdvihnout radost z velkého množství lidí, pro které není vlastenectví pouze prázdným pojmem. Na úplný závěr vyzve k účasti i na dalším ročníku manifestace.

Lidé se pomalu v poklidu začínají rozcházet do svých domovů, slyšet je občas skandování. V ten moment přijíždí odhadem několik desítek policejních dodávek, ze kterých začínají vybíhat policejní těžkooděnci a za kvílení sirén vyzývají všechny, aby se rozešli. Akt velmi symbolický, pro neschopné a zkorumpované vlády našich zemí.

Celou akci hodnotíme naprosto kladně. Chtěli bychom velmi poděkovat za pohostinnost a otevřenost našich polských průvodců, stejně jako našim ostravským aktivistům, kteří nám zprostředkovali výlet v plném pohodlí a komunikaci v polštině. Děkujeme a za rok na viděnou ve Varšavě!