Komentáře

Hrdost nepotřebuje exhibovat

Proč Pro-Vlast stojí proti exhibici na tzv. „Duhovém pochodu“? Proč je celá akce organizátory neobhajitelná? Proč je tradice více, než exhibice, a proč opravdová hrdost nepotřebuje předvádět?

Pride v Brně

Hrdost na co?

16. srpna Prahou projde, po týdnu alternativních výstav, kulturních akcí a dalšího programu, už několikátý ročník tzv. „Duhového pochodu“, neboli Prague Pride. Akce, která má dle organizátorů bojovat proti homofobii a dovolit všem homosexuálně, bi-sexuálně a kdovíjak-sexuálně orientovaným, se jednou za rok cítit „hrdě“.

Velmi rádi bychom poznali, v čem spočívá ta proklamovaná homofóbie, kterou se organizátoři zaříkávají. Nejsem si vědom toho, že by homosexuálové byli kvůli své orientaci v naší zemi vyhazováni ze zaměstnání, byla jim odepírány jejich lidská práva, nebylo jim dovoleno studovat a každý den by se setkávali s opovržením či v horším případě s útoky na svou osobu či rodiny. Nevím o tom, že by v našem, nadmíru tolerantním a ateistickém národě, bylo problémem se ke své sexuální orientaci přiznat, či bylo potřeba ji aktivně skrývat.
Nejsem si vědom toho, že by homosexuálům hrozilo za jejich orientaci oběšení či jiný trest, tak jako třeba v arabském světě. O co víc, zde v Praze ale i jiných větších městech naší země, která navštěvuji, velmi často potkávám homosexuální páry, držící se za ruce bez toho, aniž by za nimi běžel někdo vybaven dřevěnou tyčí a zlým úmyslem. Naše země je dokonce natolik homofóbní, že v některých profesích jsou homosexuálové upřednostňováni.

Statistiky mezi samotnými homosexuály hovoří velmi podobně; o tom, že tzv. homofóbii prakticky neregistrují. Dle výzkumu Agentury EU pro základní práva, vyšla Česká republika ve většině ukazatelů jako vysoce nadprůměrně tolerantní.

Shrňme si to; my si nemyslíme, že by u nás byl problém s homofóbií. Samotní homosexuálové si nemyslí, že by u nás byl problém s homofóbií. Organizátoři tedy buď záměrně lžou a manipulují (a to hlavně „svými“ lidmi) a nebo se snaží těžit politické body budováním obrazu utlačované menšiny. Obojí je odsouzeníhodné.

Hrdost nebo snad pýcha?
Hrdost je ve slovnících většinou definována jako pozitivní vědomí vlastní hodnoty a důstojnosti.

Je důstojné, běhat po hlavním městě naší vlasti polonahý, pomalovaný barvami? Je snad důstojné, věnovat se sexuálním hrátkám v koženém oblečku na veřejnosti, před dětmi? Je důstojný muž, oblečený do dámského spodního prádla? Ukazuje snad vlastní pozitivní hodnotu opilý pár, pleskající se po zadku na alegorickém duhovém voze?

Naproti tomu slovo pýcha, je často definováno jako zdůrazňování vlastního já na úkor druhých, povýšenost a namyšlenost, spočívající v nadhodnocování vlastní osoby. Hned se dostáváme blíže…

Zamysleme se nad tím, co by, pokud to bylo potřeba, teoreticky homosexuálům pomohlo začlenit se do společnosti. Byla by to svědomitá práce, poctivé a morální chování a absence jakékoliv snahy o upozorňování na sebe a na své „zvláštní“ potřeby a nebo snad výše popsané, doslova zvířecí, chování?

Hrdost nepotřebuje exhibovat

Opravdová hrdost nepotřebuje exhibovat a hledat ocenění. Opravdová hrdost je vázána na skromnost. Organizátoři a propagátoři této akce nejsou hrdí, jsou pyšní a ve svém pomýleném přesvědčení o své výjimečnosti se povyšují nad ostatní.

Dovolím si článku dodat i osobní rovinu; dodnes nezapomenu na jednoho z mých spolužáků z vysoké školy, se kterým jsem kdysi tento pochod rozebíral. Ač sám homosexuál, byl toho názoru, že: „žádný sebe-respektující se homosexuál by na tuhle akci nešel.“ S tímto názorem se ztotožňuji a dodávám, že jestli něco, Duhový pochod mediálnímu obrazu homosexuálů spíše škodí.

Co z toho?
Na závěr si musíme vyjasnit základní fakta. Hnutí Pro-Vlast nestojí proti homosexualitě jako takové, protože bychom stáli proti samotné přírodě, kde se tato odchylka také pravidelně objevuje. Stojíme však proti její propagaci a nucenému obdivu na veřejnosti, stojíme proti její oslavě. Mělo by být výsadou každé vyspělé společnosti, že opravdoví homosexuálové nebudou diskriminováni, stejně jako by však každá vyspělá společnost měla podporovat tradiční model rodiny, budovat pro-rodinou politiku a nést pochodeň svých tradic i na další pokolení.

Homosexuálové mají právo žít spolu v registrovaných svazcích bez toho, aniž by se museli stydět za to, kdo jsou. Nemají však právo na to, stavět jejich svazek do roviny svazku heterosexuálního. Takový svazek stojí na dvou základních kamenech; lásce dvou jedinců a na tom, že jednou stvoří nový život, pokračovatele rodiny a národa. Homosexuální svazek v tomto obstojí jen z poloviny.

Tvrdě se však musíme postavit proti oslavě a adoraci této odchylky, jako něčeho módního a všeobecně v pořádku. Tvrdě se stavíme proti propagaci homosexuality a proti nadřazování se nad většinu!

Tradice je víc, než exhibice!