Idea

Naše hodnoty

„Společně k lepší vlasti.“

Tato věta se stala v průběhu roku, co naše hnutí existuje, jedním z hlavních hesel. Heslo je to jednoduché, úderné a stručné. Co ale říká? Co je za ním a nejsou to jen prázdná slova? Jaké jsou naše hodnoty – zjednodušeně a ve zkratce?

„K lepší vlasti!“

Začněme od konce. Naše iniciativa bojuje;

  • Za společnost slušnější: Nejednoduší a současně nejsložitější změna. S ní totiž musíme začít u sebe samotných. Dnešní společnosti se nedostává zásadovosti, slušnosti a čestnosti. Nikoliv pravda a přímost, ale skutky na úkor druhého a sobectví je vyzdvihováno. Modelem není skromný člověk morálně na výši, nýbrž vychytralý „byznysmen“, který se obohatil na úkor svého obchodního „partnera“. Nevzhlížíme k obětavým lidem, kterým jde v první řadě o lidi okolo sebe. Jsou nám nuceni lidé nečestní, zištní, bez špetky zájmu o něco jiného, než vlastní obohacení. To se musí změnit a změní se – už jen z toho důvodu, že našim dětem nemůžeme dát lepšího daru, než slušnou, skromnou a obětavou společnost, která si cení pravdy.
  • Za opravdu demokratickou společnost: Změna politická. Odmítáme jakékoliv totalitní zřízení, jakožto věc přežitou, dávající prostor špatnému a vedoucí k ničení. Neříkejme, že naše demokracie na problémy již nestačí. Říkejme, že naše demokracie na problémy ještě nestačí. Zřízení, kterým jsme již 25 let oblažováni není zdaleka demokracií, nýbrž pletencem všeho a ničeho. Neefektivním byrokratickým molochem, který požírá sám sebe a na lidi, kteří ho tvoří a kterým má sloužit, kašle.
    Opravdová demokracie se skládá z lidí a lidem slouží. Ne naopak, jak je tomu doposud. Dnešní systém vidí lidi jako nástroje a jejich vůli a přáními se nezabývá. V opravdové demokracii podle antického střihu je stát nástrojem lidí, nástrojem k projevu vůle a přání národa. Není ničím jiným, než prodlouženou rukou nás všech. Demokracie bez mocenských her stran, demokracie jedinců odborníků. Demokracie, kde je místo ve vládě chápáno jako nejpokornější a nejzodpovědnější služba – nikoliv teplé místečko za pěkný plat.
  • Za společnost svobodnou a bezpečnou: Naše, na světě jedinečné, evropské a české svobody, je třeba ochraňovat. Věříme také, že jsou výsadou, nikoliv právem. Říkat, psát a myslet si co chceme. Věřit čemu chceme, oblékat se a žít jak chceme a mnoho, mnoho dalších – patří mezi ně. Tyto svobody jsou však jako ovocný strom na příliš prudkém slunci: musíme o něj pečovat, aby nám dal sladké plody, které můžeme sklidit. Pokud se o něj nestaráme, přijde o své plody a časem zhyne. Pokud dovolíme příliš mnoha z něj trhat, také časem, s větvemi zlámanými, uhyne.
    Proto naše svobody by neměly být automaticky pro každého, koho sem náš nefungující stát pustí či koho nám Evropská unie vnutí. Chceme jedinečná a výsadní práva pro naše lidi a jejich ústavou garantovanou ochranu. Česká republika je zemí Čechů, Moravanů a Slezanů – nikoliv zemí cizinců, nikoliv odkladištěm celého světa. Byli to naši předci, kteří často i svou krví, zalévali ten pomyslný strom svobod a pomáhali budovat naši (a jen naši) budoucnost – tvrdit či dokonce konat proti této oběti je pliváním na jejich dědictví. Pliváním na nás samotné.
    To samé dělali předci Švýcarů, Francouzů, Irů či třeba Číňanů či Nigerijců – a i jejich potomci dnes mají povinnost, stejně jako my, bránit svou budoucnost a dále se starat o svůj ovocný strom svobod a tradic. I proto se stavíme proti globalismu a multikultuře.

„Společně!“

Nejdůležitější bod našeho provolání. Proč? Podívejme se na současný stav naší společnosti:

Stát proti národu, prezident proti premiéru, strana proti straně, zaměstnavatel proti zaměstnanci, obchodníci proti výrobcům, úředníci proti občanům, pronajímatelé proti nájemníkům, církve proti státu. Od nejzákladnějšího kamene naší společnosti až po střechu – všichni jsou proti někomu. Kvůli vidině vlastního zisku, šlapeme po hlavách těch pod námi a strháváme ty nad námi. Kvůli svému prospěchu, kvůli obohacení, které je nám předkládáno jako alfa a omega samotného bytí. Kvůli pěnezům jsou milenci schopni se rozejít, kvůli pár korunám celé rodiny rozhádat. Samotné slovo „proti“ se nám zevšeobecnilo a ztratilo svůj negativní nádech.
Málokdo si při takovém šíleném honu za ziskem připustí, že takto sobecké chování musí vždy být na úkor někoho jiného. Málokdo při něm myslí na druhého. Ještě méně lidí pomyslí na veřejné dobro, na zdraví společnosti či dokonce na vyšší ideály. To je dnes označováno za „moderní myšlení“ a dáváno nám za vzor; rychle si nahrabat a po nás třeba potopa!

Takový stav je neudržitelný a padne.

Už název naší iniciativy se však točí okolo slova „pro“. Pro-Vlast. Věříme, že prosperující budoucnost se skrývá v zodpovědnosti, morálce a pilné poctivosti člověka. Historie nás učí, že budoucnost vždy patří těm, kteří obětují něco málo ze svého pohodlí pro vyšší dobro společnosti. Těm, kteří umí spolu přejít nízké problémy a táhnout za jeden provaz. A nadevše těm, kteří nemyslí pouze na své obohacení a požitky a nebojí se nezištně pomoci bližnímu svého národa.

Svatopluk_I

Svatopluk na sgrafitu od českého malíře Jano Koehlera.

Jedna z našich nejznámějších českých pověstí, o Svatoplukovi, hovoří na toto téma jasně. Dokud byly pruty společně u sebe, nikdo je nebyl schopný zlomit. Po jednom však zlomit šly lehce.

Tento krátký článek chápejme jako první z budoucího seriálu textů, zaměřených na vysvětlení našich ideálů. Dnešní text je stručný a zjednodušený a bude do budoucna sloužit jako křižovatka pro ostatní. Můžete se těšit na další, mnohem rozvedenější! Do budoucna bude tento článek také k dispozici natrvalo zde.