Idea, Komentáře

„Máme takovou vládu, jakou si zasloužíme!“

Kolikrát jsme to slyšeli nebo četli? Kolikrát jsme to sami říkali? Kolikrát to bylo z úst lidí, které považujeme či se oni sami považují za lidi inteligentní a racionální? Jistě mnohokrát.

Věříme, že tato věta je zjednodušující a generalizuje. Jen nemíří tentokrát na nepřítele vnějšího („Může za to Amerika/Rusko/Ukrajina/Izrael/ještěři!“) nemíří na nepřítele vnitřního („Mohou za to politici, protože všichni kradou!“) nýbrž pálí do vlastních.

V naší vlastenecké činnosti přijdeme do styku se stovkami a stovkami lidí, kteří zastávají různé názory. Po bezmála roce a půl existence naší skupiny můžeme s jistotou říci, že: 1) My Češi jsme přirozeně (a velmi zdravě!) podezřívaví vůči autoritám, zvlášť těm, které se ustanovily samy. Proto jsme z velké části ateisté, proto máme husitskou minulost, proto jsme v Evropě známí jako euroskeptici a právě proto je většina národa naprosto správně nažhavená proti islamizaci. Z toho plyne častá chuť, hraničící až s hravostí, tuto autoritu nějakým způsobem podrývat. Bohužel nikoliv přímo (jako třeba tradičně horkokrevní Maďaři, Poláci nebo Irové) ale spíše v pozadí. A 2) Leckdy o sobě neradi slyšíme něco pěkného a jsme otevřeni spíše negativnímu hodnocení naší státnosti a národa. Jak často jste někdy slyšeli, že „stojíme za nic, protože…“?

Věříme, že důvod proč je tento logický klam tak rozšířený, a to i mezi lidmi vzdělanými a inteligentními, je právě tento sklon ke skepsi a určitá „atraktivita“ negativního, ze které žije třeba i bulvár. Nikoliv tedy racionální rozum či kritické zhodnocení politické situace. Tomu odpovídá i to, že ačkoliv se vlády mění, tato věta zůstává beze změny.

A ono to tak není?

Se asi většina čtenářů nesouhlasně ptá. Odpovídáme, že není a to hned z několika důvodů. V první řadě je dobré si uvědomit, že úplně stejně, jako nás může zmanipulovat reklama do koupě něčeho drahého a nevýhodného, jako nás může podvést třeba „úvěrový specialista“, může se správným množstvím kapitálu a dobrým marketingovým týmem, podvést určitou část národa i politik. Velmi pěkně je to vidět na současném stavu; čím nespokojenější lidé jsou, tím invazivnější a otravnější metody reklamy politici volí. Není to nic nového a ani neobvyklého – ne však morálního.
Takřka učebnicovým příkladem z nedávné doby je výborně zvládnutý marketing Babišova ANO či prezidentská kampaň pana Schwarzenberga, který se stal „symbolem studentů“, ačkoliv jeho volební program obsahoval spousty bodů, proti kterým ti samí studenti dříve protestovali.

Každý považujeme sami sebe za inteligentní. Proto jsme vždy překvapení, když nás někdo podvede. Často pak říkáme sami sobě a svému okolí, že „jsme to přeci nemohli čekat“ a je to jistě pravda. Proč tu samou úlevu nedopřejeme svým spoluobčanům, kteří skončí podvedeni politickou reprezentací, je nám neznámo.

Volební účast. Pokud je volební účast na takových historicky nízkých hodnotách, pak jednoduše nelze argumentovat čímkoliv, co se jen vzdáleně blíží té pověstné „vůli národa“ či „vůli občanské společnosti“. Dokud k vítězství ve volbách dostačuje 53% při zhruba 17% volební účasti, tak spíše než volíme vládu, kterou chceme, nevolíme vládu, kterou nechceme.

Dobrým příkladem je nyní tak propíraný prezident. Při prezidentských volbách volilo Miloše Zemana přesně 2 717 405 voličů. Podle sčítání z roku 2013 u nás však žije 10 521 646 obyvatel. Je tedy Miloš Zeman „odrazem národa“ nebo spíše odrazem čtvrtiny národa? Kolik z voličů navíc volilo čistě menší zlo či protestním hlasem proti knížeti. Jistě, část obyvatelstva volit nemůže, nejsou plnoletí či svéprávní. To však argument a finální počty změní jen relativně málo.

Představme si nyní teoretickou situaci, kdy se objeví nové politické hnutí – a říkejme jim třeba černobílí. Černobílí nebudou hnutí nikterak početné, za to však velmi přesvědčené, které bude pečlivě agitovat a poctivě volit. Každý jeden člen si nenechá ujít ani jedny volby. S takovým přístupem je jasné, že dříve nebo později získají při nízké volební účasti (a takto nastaveném systému) naprostou většinu. Bude to však znamenat, že celý národ je „černobílý?“

Nebude. Bude to však znamenat jiné věci. Bude to znamenat, že dotyční využili špatně nastaveného volebního systému. Bude to znamenat, že lidé ze zoufalství, protestu, abdikace nebo prostě z lenosti či nedostatku angažovanosti nevolí. Bude to znamenat, že naše občanská společnost je rozdělená a trpí absencí společného zájmu, který by ji pojil. Že velká část národa nevidí žádné světlo, díky kterému by se vyplatilo vstát od televize a vhodit lístek do volební urny. A můžeme nyní být zapálení podporovatelé jedné nebo druhé strany a být přesvědčeni, že ona je ta „správná“, ale na objektivní pravdě to pramálo změní. A bude to také znamenat, že úroveň voleb – tedy lakmusový papírek stavu demokracie – je v očích národa zatraceně nízko.

Volby?

Častý je také argument, že naše původní věta „máme takovou vládu, jakou si zasloužíme“ se vztahuje i na to, že lidé nevolí. S tím také nesouhlasíme, protože problém je mnohem složitější, než zjednodušující obvinění. Část důvodů proč, jsme nastínili již v předchozím odstavci.

Co však považujeme za velmi důležité dodat, je fakt, že i v 21. století jsou mezi námi lidé, kteří berou pojem „čest“ smrtelně vážně a odmítají podporu byť sebemenšího zla. Těžko takovým lidem nedat, se smutným pokýváním hlavou, za pravdu, když slyšíme nebo čteme, že: „volit menší zlo znamená stále volit zlo.“

Ten, kdo nevolí, prostě nevolí. Nenapomáhá tím jedné konkrétní straně (pokud zde nemáme nějaké „černobílé“). Jeho hlas se automaticky nikomu nepřičte. Pokud k tomu dotyčný má regulérní důvod („nechtělo se mi“ mezi ně nepatří) pak nevolit je paradoxně ve fungující demokracii způsob volby, který může být projevem celé plejády postojů.

Co z toho?

Na internetu se často kritizuje, leč nenabízí řešení. Zkusme to pro jednou změnit. V žádném případě netvrdíme, že si za současný stav určitou měrou nemůžeme také. Můžeme; nedostatek angažovanosti v politice, která ovlivňuje náš každodenní život, je jedním z těchto provinění.
Slova: „Demokracie dělají demokrati. A lepší demokracie lepší demokrati“, se vztahuje na naší současnou situaci lépe, než kdy jindy. O to zajímavější pak může být, že to jsou slova vyřčená před více jak 80 lety Tomášem Masarykem.

Jsme to právě my, kdo se musí více angažovat (ne však bezhlavě volit „menší“ zlo a opíjet se rohlíkem, že něco změníme!). Říkáme, že není koho volit. My sami se musíme objevovat v lokální/komunální politice, my sami musíme vytvářet iniciativy a nebát se zvednout hlas dále, než do piva. Nikdo jiný to za nás neudělá, nikdo jiný než my samotní nevymete lháře, zloděje, podvodníky, kupčíky a bývalou rudou verbež z našich politických pozic. Jistě, většinu současných voličů vychoval minulý režim – i to je jedním ze stigmat současné společnosti. Tato výzva však platí na všechny, nikoliv jen na mladé.

Musíme přestat volit dle osobních sympatií, nevolit „srdcem“, jak na nás září z billboardů, nýbrž volit rozumem. Volit dle programu a podle odvedené práce. Nepřemýšlejme proč dotyčné nevolit, ale proč bychom je vlastně volit měli. Musíme přestat informace konzumovat, ale začít je chápat a vyhledávat.

Díky naší historii jsme lidé kritičtí – využijme toho správným směrem.