Aktivismus, Komentáře, Reportáže

Když oběť útočí kamenem

Sobota 6. února byla jednoznačně dnem velice akčním a do dnešního dne veřejnou debatou otřásajícím. Jakožto účastníci hlavní demonstrace bychom i my rádi nabídli svůj pohled. Jedná se spíše o stručné vyprávění našich účastníků, než o snahu komplexně popsat celý den a veškeré dění.

Článek je delší a je rozdělen do:

  • Dění před demonstrací
  • Dění během hlavní demonstrace
  • Našeho vyjádření k útoku na levicový squat Klinika
  • Našeho vyjádření k opakovaným útokům ze strany Antifa na naši organizaci

Dění před demonstrací

Scházíme se společně s kamarády již nějakou chvíli před začátkem, abychom se stihli přesunout na Hradčanské náměstí. Plánujeme, že se zastavíme po cestě pro ostatní, abychom s sebou mohli vzít nějaké letáčky na rozdání.

Jednoho z našich posíláme pro zajímavost na místo konání s předstihem, aby nám řekl, jaká je situace a zda nemáme být opatrní kvůli provokacím a útokům.

Náš sraz se protáhne, když chvíli trvá, než se všichni sjedou na určené místo. Nakonec po čtyřiceti minutách vyrážíme. V polovině cesty směrem na Staré město nám volá náš průzkumník; „Lidé se už na místě konání srocují, vše jde jak má.“ Těšíme se. Jedním dechem dodává, že se nudil a že se tedy zašel podívat i na protidemonstraci levicové Iniciativy Ne Rasismu. Dozvídáme se, že v průvodu panuje bojovná nálada a že zahlédl některé účastníky si do kapes dávat skleněné lahve a kameny. Počet odhaduje na 300 lidí s tím, že noví přicházejí. Identifikuje radikály z organizace Antifa, spoustu členů Strany Zelených a některé postavy vládní iniciativy Hatefree. Jsme také pro zajímavost informování o tom, že mu celé shromáždění připomíná spíše „sraz pražské zlaté mládeže“. Nakonec ještě informuje o tom, že policie začíná prozíravě uzavírat některé přístupové cesty, ale že není schopen odhadnout, jaké všechny. Nyní již notně opatrně pokračujeme v cestě směrem místo konání.

Během chvíle přijíždíme z druhé strany k pražskému hradu. Zkoušíme se dostat na demonstraci hned několika ulicemi, leč všechny jsou blokované policejními těžkooděnci, kteří pouští pouze některé jednotlivce a nikdy ne skupiny. Nakonec nacházíme uličku, kterou se dostáváme na náměstí. Setkáváme se s naším průzkumníkem, který nás varuje, že čeká střety.

Potkáváme se také se zbytkem naší skupiny, který měl zpoždění. Vypráví nám, že po městě se krom stovek a stovek skupinek demonstrujících, spěchajících na místo konání, potulují taktéž očividně militantní levicové skupiny, údajně útočící na ostatní.

Hlavní dějství – Demonstrace

Samotná demonstrace se ukazuje jako jedna z největších v ČR za delší dobu. Finální počet naším laickým okem odhadujeme mezi 8 až 10 tisíci lidmi, přičemž toto číslo často fluktuovalo, tudíž nejsme schopni dát finální odhad a nebráníme se odhadům i vyšším. Organizačně je zvládnuta dobře, ozvučení je dostačující i do posledních řad zaplněného hradčanského náměstí. Z celé akce silně působí její mezinárodnost, kdy se setkáváme s lidmi z německé PEGIDA, vlasteneckými aktivisty ze Slovenska a Polska a mnoha dalšími. Vyměňujeme cenné rady a zkušenosti, předáváme si kontakty a materiály. Varujeme některé z nich ohledně levicových bojůvek.

Od opozdilců se také dovídáme, že nějaká skupina nacionalistů naráží na hlavní proud levicové demonstrace a dochází k několikaminutovému střetu. Nedozvídáme se, jak celá věc dopadá. Nevíme, zda šlo o střet cílený, zda to byla odezva na celodenní šikanu ze strany levice, či zda šlo o náhodné setkání.

Po poslechu projevů demonstrace oficiálně z našeho pohledu končí. Ještě dlouhé minuty navazujeme cenné kontakty a následně odcházíme do centra, kde již u jídla probíráme další směřování naší organizace.

Akci hodnotíme jednoznačně kladně. Je nutné zmínit neuvěřitelnou pestrost celého publika. Od historických šermířů, po vojenské veterány, až po rodiny s dětmi a důchodce. Demonstrace obsahovala fakticky perfektní vzorek celé společnosti. Je velice motivující vidět takový dav a cítit jednotu, která z něj plyne.

Dohra – Útok na Kliniku

Nedá se nám nezmínit ještě jedna věc; večer po demonstraci skupina dvaceti až čtyřiceti údajných neonacistů napadla levicový squat a místo pro podporu imigrantů, centrum Klinika. Zda to má souvislost s demonstrací, to policie ještě nechce potvrzovat ani vyvracet a my se do těchto odhadů také nebudeme pouštět. Nebudeme se ani pouštět do konspiračních teorií o identitě útočníků. Podobně se také nehodláme pro mediální zalíbení „pohoršovat“ nad samotným činem – to přenecháme jiným.

Konec konců jsme viděli, jak se opět předvedla hysterická média, která nám okamžitě naservírovala informace o brutálním žhářském útoku zápalnými lahvemi. Později se, jak už to tak u podobných zpráv bývá, ukázalo, že realita byla poněkud jiná – pár rozbitých oken od kamenů a hořící výkladní skříň, která prý nakonec vzplála nikoliv od zápalných lahví, ale od jakési zábavní pyrotechniky, se kterou si dnes vídáme hrát i neposedné školáky v období přelomu roku. Událost samozřejmě nechceme nijak bagatelizovat, nicméně opět vidíme mediální hon po senzaci a vytváření obrovských nafouklých bublin jakéhosi „neonacistického teroru“, „radikalizace společnosti“ a tak dále. Úsměvné je to zvláště pak, když vezmeme v potaz, že se obrovské demonstrace v hlavním městě obešly prakticky bez větších škod na majetku a na zdraví. Dobré je také zmínit, že ačkoliv policie a sami obyvatelé Kliniky již dezinformaci o zápalných lahvích popřeli, někteří politici stále tento nesmysl opakují.

Pozastavme se však nad velice důležitými důsledky, které mnohým unikají:

  • Útok odhalil neuvěřitelné pokrytectví a lživost neomarxistické levice
  • Útok odhalil více či méně skryté vztahy mezi „antisystémovou“ anarchistickou ultralevicí a zavedenými politiky, včetně pražské primátorky Krnáčové.

Útok odhalil neuvěřitelné pokrytectví a lživost neomarxistické levice

Pro pochopení musíme nejprve znát, co je vlastně Klinika a její osazenstvo zač. Kdo se alespoň částečně pohybuje v těchto kruzích, ví o Klinice hned několik věcí. Za prvé, už od svého založení je Klinika nepsaným centrem české ultralevice, včetně radikálních a militantních skupin, jako je například ANTIFA. S tou také často pořádá různé akce a se kterou se otevřeně navzájem podporují. Klinika je nakonec na webu Antifa uvedena jako „spřátelený web“. Schází se zde lidé, kteří otevřeně hovoří o potřebě rozdmýchání „třídního boje“, chtějí svržení stávajících demokratických struktur. Plánují se zde a připravují protisystémové demonstrace. Dělají se zde benefiční akce za lidi zatčené za žhářství, násilnou tr. Činnost a výtržnictví, či dokonce podezření na terorismus.

index

„Logika na Klinice“

Klinika otevřeně spolupracuje a funguje jako faktická či ideová základna pro násilné protisystémové spolky jako je již zmíněná Antifa, černo-rudá Anarchistická federace či tzv. „Iniciativa Ne Rasismu“ a mnoho dalších. Tedy spolků, které otevřeně vyznávají násilí, oslavují například své soudruhy z německé pobočky Antifa, když někomu zapálí auto, dům či byt. Spolky, které se označují za protisystémové, označují policejní složky jako „represivní“ a sami sebe označují za anarchisty. Klinika sdružuje lidi, kteří hlásají zrušení státních hranic a přijímání neomezeného množství imigrantů odkudkoliv, stejně jako koncepci třídního boje a dalších rudých „vymožeností“. Je také dobré zmínit případ restaurace Řízkárna. Tato restaurace se totiž stala, jakožto „symbol kapitalistického vykořisťovaní“, už pravděpodobně více než desetkrát (a to jen za poslední dva měsíce!) terčem různých útoků právě lidí, centralizovaných okolo Kliniky. Kdo z nyní kvílejících politiků se tehdy vyjadřoval k daleko horším útokům ze strany komunity Kliniky? Nikdo. Nula.

Tito lidé se nyní pohoršují nad násilím, výtržnictvím a útoky – nad těmi samými věcmi, které sami dělají, organizují či jen zastřešují. Tito samí lidé si nyní stěžují na „laxnost“ či „neschopnost“ policie, tedy bezpečnostní složky, kterou sami odmítají a staví se proti ní.

Neexistuje dokonalejší příklad pokrytectví a účelovějšího hraní si na oběť, než co ukazují obyvatelé Kliniky nyní. V současnosti nejsme jediní, kdo si tohoto pokrytectví všímá.

Útok odhalil více či méně skryté vztahy na politické scéně

Všeobecná mediální hysterie se přelila i do již tradičních „znepokojených komentářů“ některých našich politiků. To se dá čekat, mají to nakonec v popisu práce. Co však v popisu práce nemají, je se přátelit se stejnými lidmi, které popisujeme v předchozích odstavcích. Potrefená husa se vždy ozve jako první a jak se už mnohokrát stalo, hbitě tuto roli vyplnila pražská primátorka (!) Adriana Krnáčová z ANO.

LHV_K1

Zastupující primátorka Prahy slíbila nápravu.

Je naprosto nepochopitelné, že ryze „systémová“ politička na nejvyšší politické úrovni otevřeně sympatizuje s protisystémovou ultralevicí. Že projevuje sympatie s lidmi, kteří tleskají tomu samému násilí, jen na ty „druhé.“ Bylo by stejné, jako kdyby po útoku členů Antifa na dům, kde bydlí neonacisté, je šel například Andrej Babiš navštívit do nemocnice, a společně pak odsoudili pachatele.

Kliniku dále podpořil i Marek Ženíšek (TOP09), Jiří Dienstbier (ČSSD) či víceméně celá Strana Zelených. To samo o sobě říká též mnohé.

Útok nakonec docílil jedné důležité věci; potvrdil tyto již existující vztahy, o kterých se dodnes pouze hovořilo v domněnkách. Ukázal, do jaké míry je neomarxistická levice prolezlá do nejvyšších úrovní státní správy a médií. To, že se nyní různí politici, komentátoři a „umělci“ mohou přetrhnout v odsouzení tohoto útoku, zatímco v uplynulých letech bez potíží ty samé (a horší) útoky vůči reálným či domnělým neonacistům ignorovali, zase ukazuje, že násilí je evidentně v pořádku vůči určité skupině obyvatel, zatímco vůči druhé se takový čin rovná bezmála kacířství.

Je trpkou ironií, že zakladatelé těchto levicových skupin, mnozí čeští anarchističtí nestoři, na to samé upozorňovali se značným znechucením již deset let zpátky.

Prohlášení redakce k opakovaným útokům Antifa na naši organizaci

Některým našim čtenářům určitě neunikl další z řady článků z pera tzv. Antifašistické akce (AFA), které už dlouho ležíme v žaludku. Jako již několikrát v minulosti, i poslední obvinění je ryze účelovou manipulací. Standardně bychom na takové provokace ani neodpovídali. Věříme však v transparentnost a vy, naši čtenáři se ptáte.

AFA tvrdí, že odhalila účast dvou našich členů při střetu dvou skupin demonstrantů (mezi kterými byli i někteří údajní neonacisté, či snad dokonce policejní provokatéři), A z toho jasně prý vyplývá, že i my jsme organizací neonacistů. Že náš antifašismus je pouze jakousi zástěrkou, zakrývající tajné zlovolné úmysly. Že ve skutečnosti zastřešujeme české neonacisty. Pojďme se na tuto manipulaci společně podívat.

Proč je to úplný nesmysl?

Pro-Vlast od svého založení vystupuje jako celek český, vlastenecký a nacionalistický (naše vnímání těchto pojmů můžete nastudovat zde). To si ze samotné podstaty žádá také vystupování v tradici českého nacionalistické antifašismu. Opravdového antifašismu, nikoliv neomarxistické multikulturní šílenosti, kterou razí zmiňovaná AFA a která má s antifašismem společný pouze název.
Pokoušíme se razit antifašismus Kubiše, Gabčíka, všech československých partyzánů a odbojářů. (A já osobně doufám, že takového přirovnání budeme jednou alespoň trochu hodni. – pozn. autora)
Od našeho založení pořádáme akce s antifašistickou tématikou (čištění pomníků našich letců a partyzánů, exkurze na výstavy a výlety, pravidelné pietní události (např.: 1, 2, 3) a vzpomínkové grafiky). Naši aktivisté mimoto tvoří antifašisticky motivované grafiky, samolepky a dokonce graffiti. Není od věci zmínit, že dva z našich příznivců byli trestáni pokutou a podmínkou za to, že ve svém městě přemalovávali hákové kříže. Je toho samozřejmě daleko více, ale není v možnostech tohoto článku, vše obsáhnout.

Necháme na každém z čtenářů, aby sám posoudil, jak organizace takového rázu a takových aktivit, může být „skrytě neonacistická“. Dogmatické neomarxistické levici se totiž vrcholně nelíbí, když jim někdo sáhne na „jejich“ monopol – antifašismus. Zvlášť, když jsou to nacionalisté. Z pohledu jejich zvracené ideologie je to to nejhorší, co se může stát.

NZ1938

„Neonacisté dle Antifa“

Tzv. Antifašisté argumentují, že dva z našich příznivců, T.S. a J.K., kteří se měli účastnit sobotní demonstrace, se násilně se pokusit přerušit demonstraci AFA a Iniciativy Ne Rasismu. (Tedy dvou celků, které samotné praktikují aktivní násilí na své ideové oponenty). Když pomineme, jakou ukázkou perfektního pokrytectví samotné obvinění je, tak nám stále zůstává v ústech pachuť účelovosti.

Ano, tito muži patří mezi naše dlouhodobé příznivce. Ano, oba se podílejí na chodu naší organizace. To jsme všem, kteří se nás mnohokrát ptali, vždy otevřeně řekli. Není to žádnou novinkou, ani žádným exkluzivním objevem, který z něj AFA dělá. Nikdy jsme neměli potíž zachovat transparentnost naší organizace a kdokoliv se s našimi aktivisty mohl domluvit na osobní schůzce, aby sám mohl posoudit. Desítky tazatelů a nových příznivců po celé republice budiž důkazem.

Antifašisté nyní aplikují; A) princip kolektivní viny a B) princip nemožnosti změnit své názory. Respektive, tyto dva principy razí pouze u svých oponentů. U nelegálních imigrantů po nich není ani stopy. Pro odsouzení tisícové nacionalistické organizace stačí pár lidí (a to navíc údajných). Pro odsouzení imigrantů ze zemí třetího světa nestačí ani miliony kriminálníků a jejich obětí.

Tedy:

  1. Věříme, že zdravý a rozumný člověk je schopen názorové evoluce, která u něj probíhá celý život. Věříme v upřímnou snahu něco změnit k lepšímu a něčemu pomoci. Změnu, která není skoková, nýbrž upřímná a postupná. Pokud násilnická AFA označí například J.K. za „násilníka“, my odpovíme celou řadou dobročinných akcí pro útulky a nemocnice, které ve svém čase a za své peníze dotyčný organizoval. Tato snaha je navíc zrovna pro AFA dvousečná – několik našich novějších členů se pro změnu v minulosti identifikovalo právě s nimi a nyní pracují s námi na snaze o lepší vlast. Stejně tak je mezi námi mnoho lidí, kteří se dříve orientovali na punkové, hardcore, rap či dokonce industrial scéně a v dalších různých subkulturách. Nezajímá nás tolik minulost jedince, jako spíše jeho přítomná a uchopitelná upřímná snaha, ochota k tomu být aktivní do budoucna a chuť do práce, která není nikým placena.
  2. Nesoudíme kvůli několika jedincům celé uskupení, jeho cíle a jeho snahy. Podle stejné logiky bychom mohli označit Antifa za organizaci ryze komunistickou či teroristickou – neděláme to, ač je mnoho jejích členů s komunismem a rudým terorismem otevřeně sympatizuje. Antifašisté naopak tento argumentační podraz používají již několik let.
  3. Akceptujeme, že lidé mohou dělat v životě chyby a že nikdo z nás není dokonalý. To se vztahuje na každého z nás, včetně redakce tzv. antifašistické akce, která se sama staví do pozice morálně perfektních. Z velkých výšek většinou bývají dlouhé pády.
  4. Pro-Vlast nemá žádné centralizované vedení. Veškeré aktivity se rozhodují v kolektivu. Nápad či inspiraci přednáší každý a posuzován je v rámci celé skupiny.
  5. Ti, kdo jste s námi od začátku, jistě vzpomenete na dlouhé a velice plamenné hádky na našem Facebooku s opravdovými českými neonacisty na různá, převážně válečná, témata. Některá z nich se dají stále dohledat. Celá, více než půlroční, anabáze, nakonec vyvrcholila velkým spamovacím útokem na naše stránky.
  6. Podobně tak, dodnes nám například neonacisté z Ostravy cíleně ničí transparenty a další veřejné práce. (Nemyslete si, že o vás nevíme…)
  7. Pro-Vlast vždy nabízela alternativu pro ty, jenž chtěli praktikovat ideály nacionalismu a aktivního vlastenectví a ze zoufalství, či prostého nedostatku takto orientovaných skupin v ČR, přidali cíleně či z neznalosti, k nějaké „špatné“ organizaci. Naši aktivisté to deklarovali od začátku.
  8. Nemáme a nikdy jsme neměli sebemenší problém se pustit do slušné a konstruktivní diskuze s našimi názorovými oponenty. Neodsuzujeme lidi pouze za to, že mají odlišné názory. Naopak se v nich snažíme hledat to dobré a v následné debatě jim dát najevo konstruktivní argumentací, proč zastáváme naše ideje.
  9. Věříme, že opravdoví neonacisté nebudou a nemohou vystupovat antifašisticky. Kdo by to řekl :)

V závěru si dovolím dodat, že za KAŽDÝM z našich aktivistů a příznivců si stojíme. Nenecháme se vydírat skupinou anonymních zbabělců, kteří sami dělají to, co pak do médií vyhlašují jako nepřijatelné. Nenecháme si určovat pravidla hry lidmi, kteří cíleně ničí svobodnou diskuzi. Což nás přivádí k poslednímu bodu:

10. Pokud si stěžujete, že se několik našich příznivců pokoušelo narušit vaši demonstraci – trhněte si. I pokud by to pravda byla, tak vůči vám konkrétně je tento postup naprosto oprávněný a na místě. Nakonec, děláte to sami několik let a často se tím ještě chlubíte.

 

HY_1545

Na závěr: Typická „neonacistická“ grafika