Komentáře

Co se doopravdy děje ve Švédsku?

V uplynulém týdnu se do veřejného prostoru znovu dostalo ve velkém Švédsko. Celou debatu o stavu místní společnosti nastartoval nejprve čerstvý americký prezident Donald Trump, který ve svém projevu skandinávskou zem zmínil jako příklad státu, který nezvládá imigraci a z ní plynoucí negativní jevy. Ani společensky, ani finančně. Hned po něm se strhla již klasická mediální hysterie ze strany novolevicových novinářů a rovnou celých mediálních domů (ty české, jako například Respekt nevyjímaje), kteří se mohly přetrhnout v dokazování, že „Švédsko je naprosto OK“ a v různé míře i urážek na stranu nového amerického prezidenta. Drtivá většina těchto textů vychází z původního článku největších novin ve Švédsku, deníku Aftonbladet. Potud v pořádku.

To, že tento článek je plný polopravd a manipulací, to už v pořádku není. Pojďme se na něj – a celkový stav ve Švédsku – dnešním textu podívat. Současně berme tento článek jako odpověď na argumentaci převážně nové levice, která tamní situaci relativizuje a zlehčuje. Pro přehlednost vždy uvedeme výrok, následně odpověď novinářů a nakonec realitu. Zdroje jsou uváděny vždy u každého bodu a jsou buď v angličtině či švédštině. Doporučujeme využít Translator.

Výrok: „Zločiny se zbraní a počty znásilnění se zvýšily od té doby, co Švédsko otevřelo své hranice.“

Odpověď novinářů: „V roce 2015 bylo ve Švédsku 5290 nahlášených znásilnění, což je o 12% méně, než v roce 2014.“

Rozbor: Jak můžeme vidět v samotnými novináři odkazované statistice, sexuální násilí se od roku 2012 rovnou zdvojnásobilo. Následně se v roce 2014 lehce snížilo, aby znovu narostlo v roce 2015. Způsob, jakým novináři pečlivě vybrali zmíněné období je obyčejná manipulace. Velice často se také uvádí argument, že za zvýšení sexuálně motivovaného násilí stojí změna ve švédské legislativě, která umožňuje ženám lépe hlásit tyto zločiny a počítá do sexuálního zločinu větší spektrum trestných činů. Tento argument však neobstojí, když si uvědomíme, že ochota švédských žen hlásit sexuální čin se ve skutečnosti snížila. Mezi lety 2005 až 2010 švédské ženy byly spíše nakloněny nahlásit sexuální násilí, od roku 2010 se tato ochota snižuje.

img_0504

Zdroj pro diagram je zde. Pro vyhledání citovaných informací stačí otevřít tabulku v Excelu (či podobném softwaru) a přejet až nakonec, na pravou stranu. Zdroje pochází od Švédského úřadu pro vyšetřování zločinu, které jsou všeobecně rozeznávány jako spolehlivější, než zdroje od švédské policie. Využití těchto zdrojů díky metodě získávání informací (viz web) také znamená, že nelze využít argument o rozšířené definici znásilnění (viz výše) či dlouhé soudní doby.

Novináři dále uvádí: Dle švédských složek se v roce 2015 stalo 13% švédské populace obětí trestné činnosti. Ve srovnání s rokem 2014 se tedy počet obětí/kriminality zvýšil, ale zhruba stejný, jako v roce 2005. Současně dle švédských státních statistik z roku 2015 snižuje počet trestných činů s následkem úmrtí.“

Rozbor: Trestné činy s následkem úmrtí se sice od 90. let snížily, ale pokusů o vraždu přibylo. (graf níže)

mordforsok_1975_2010

Vysvětlení tohoto fenoménu (a nenápadné mediální manipulace) je prostý fakt, že od 90. let se mnohonásobně zlepšila technika zachraňování lidského života. Když tedy média nadšeně informují o tom, že se „snižuje násilí“, vždy uvádí předem vybrané a omezené časové intervaly. Reálně je však ve Švédsku jak pokusů o vraždu, tak vražd samotných, posledních deset let relativně stejně. Mezi lety 2014-2015 však můžeme sledovat nárůst o 29% co se týká zločinů s následkem smrti.

Abychom zůstali – na rozdíl od novinářů – objektivní; ve Švédsku můžeme sledovat od 90. let snížení násilí na dětech (obzvlášť v rodině) a méně násilí s následkem smrti spojeného s alkoholem. Můžeme však na druhou stranu vidět nárůst v násilí s následkem smrti spojeného s hádkou či cílenou pomstou. Toto úzce souvisí taktéž s faktem, že se zvýšil počet tr. činů s ilegálně drženou střelnou zbraní a že kriminalita s tím spojená se přesunula do ulic. Jako typický příklad můžeme uvést případ muže, který během konfliktu s dalším zločincem, vystřelil opakovaně ze samopalu – před plnou školou, čímž spustil chaotický útěk dětí uvnitř. Nelze říct, že toto by byla věc typická pro Švédsko dvacet let zpátky.

Podle studií je také nyní mnohem obvyklejší, že pachatel a oběť se neznají a že většina obětí tohoto druhu trestné činnosti jsou jedinci původně z ghett. Za posledních devět let se násilná trestná činnost se střelnou zbraní zvýšila o monumentálních 84%. Studie z roku 2012 nám ukazuje, že 76% členů pouličních gangů jsou původem buď první či druhá generace imigrantů.

Novináři dále v jiném článku uvádí, že se počet vražd ve Švédsku zvyšuje a že dle expertů bude tento trend i nadále pokračovat. Jen za rok 2016 bylo objasněno 105 obětí vražd, přičemž toto číslo se bude ještě jistě zvyšovat, jakmile bude objasněn i zbytek (statistiky budou v průběhu jara – poznámka autora).

Je také dobré se podívat na statistiky původu pachatelů ve švédských vězeních. Mezi lety 1997 až 2009 (strana 28); 47% dlouhodobě odsouzených je švédského původu a stále jsou švédskými občany. 13,1% pochází z jiné země, ale má švédské občanství a zbytek nejsou švédští občané. Jinými slovy – 53% všech dlouhodobě odsouzených jsou cizinci/imigranti.

Ve stručnosti: Očividně zvyšující se násilí je největším rizikem pro jiné imigranty žijících v horších čtvrtích.

Výrok: „Imigranti jsou za zvýšenou trestnou činností, ale autority tento fakt skrývají.“

Odpověď novinářů: „Pro toto tvrzení nejsou žádné statistiky. Co se odsouzených pachatelů týká, stát neřeší pravidelně jejich původ.“

Rozbor: Samozřejmě, že zde nejsou statistiky pro toto tvrzení. Švédská vláda je cíleně přestala shromažďovat v roce 2005. Nabízí se samozřejmě otázka proč, pokud jsou imigranti takovým přínosem. Možná to bude tím, že totiž nejsou, jak ukazují výsledky posledních statistik. Švédská policie dokonce měla v roce 2015 zvláštní kód jak držet všechny zločiny týkající se imigrantů v tajnosti.

Poslední vládní statistiky (z roku 2005) nám ukazují hrubý nepoměr ve zločinnosti imigrantů. Dle nich imigranti například byli 5,5krát pravděpodobnými pachateli znásilnění. Jakmile je zde takto hrubě nepoměrné zastoupení pachatelů z jedné skupiny, je jasné, že počty znásilnění se zvýší společně s počtem členů této skupiny.

Samozřejmě, většina imigrantů neznásilňuje. Ale s takto silným nepoměrem ani nemusí, aby se ve Švédsku událo spousty znásilnění. Pomyslnou „třešničkou“ může pak být policejní zpráva z roku 2016, která říká, že pachateli 80% všech sexuálních útoků na švédských koupalištích/bazénech/koupelích, byli nově příchozí imigranti.

Co se zbytku Skandinávie týká; Norsko a Dánsko pak hlásí podobná čísla. Pro zajímavost, například v roce 2009 uvedla norská policie, že „nezápadní imigranti“ jsou zodpovědní za všechna znásilnění v Oslu za poslední tři roky. Ve třetím největším norském městě Stavanger pak v roce 2012 bylo spácháno „nemístními“ 90% všech znásilnění. Podobná čísla můžeme sledovat i v roce 2011.

Novináři k tomuto tématu dále uvádí: „Na druhou stranu, ze statistik z roku 2005 můžeme vyčíst, že lidé narození mimo Švédsko mají větší pravděpodobnost být podezřelými z trestné činnosti, než lidé narození ve Švédsku. Dle liberálního webu Migrationsinfo.se, je důvodem diskriminace v justičním systému, standardem života ve Švédsku a podmínkami v jejich zemích původu. „

Což je při pohledu na fakta úplný nesmysl. Samotný švédský stát doslova uvádí (strana 21), že i po kontrole socio-ekonomických faktorů, silný nepoměr ve zločinnosti zůstává. Nelze tedy přijmout argument, že za zločinnost imigrantů může nízká společenská úroveň (chudoba) či segregace.

Na straně 23 pak zpráva uvádí, že pravděpodobně určitá míra diskriminace existovat může, ale pokud tomu tak doopravdy je, jedná se o marginální součást rovnice. Na straně 9 pak vysvětluje, že registrovaná zločinnost se mezi etnickými skupinami různí. Američané, západní Evropané a jižní Asiaté zaznamenávají nejnižší míru zločinnosti, zatímco lidé z arabského světa a severní Afriky zaznamenávají nejvyšší míru. Pokud by ve Švédské společnosti existovala větší míra rasismu, proč nejsou ve statistikách více zastoupeni například Asiaté či Indové?

Výrok: „Za rok 2016 přijalo Švédsko na 160 000 uprchlíků.“

Nikoliv. Novináři hovoří o tom, že za rok 2016 se přihlásilo o status uprchlíka 30 000 lidí, ale v roce 2015 jich bylo už 163 000. To je pravda. A dobré je dodat, že v roce 2016 zvládl švédský stát rozhodnout ve 111 979 případech.

Výrok: „Ze všech uprchlíků, kteří za rok 2016 dorazilo do Švédska, pracuje jen 500.“

Odpověď novinářů: Novináři zde přiznávají, že toto je pravda a dodávají: „Záleží však – krom mnoha dalších věcí – na faktu, že stát nezvládl dát prioritu zaměstnávání uprchlíků během vrcholu imigrační vlny. „ Dále pak: „K ubytování a vzdělání, uprchlíkům se také dostává jedněm z nejštědřejších sociálních dávek ve Švédsku.“

Absolutně nám zde uniká, proč se tímto média chlubí. Štědrý sociální systém je důvod, proč „uprchlíci“ míří zrovna do Švédska, a to i přesto, že už dávno bezpečné země předtím navštívili. Do médií to pak dokonce bezostyšně přiznávají. Mluvíme tedy o uprchlících či ekonomických imigrantech?

Výrok: „Ve Švédsku jsou na předměstích tzv. no-go zóny, kam se ani policii nechce vstupovat, protože je to pro ní „příliš nebezpečné“.“

Odpověď novinářů: „V únoru 2016 vydala švédská policie seznam obsahující „nejzranitelnější předměstí“ ve Švédsku. Odtud pochází termín „no-go zóna“. Samotný však nebyl použit ve zprávě a není pravdou, že by se policie bála do těchto míst vstupovat.“

Tohle je jedna z nejvtipnějších částí tohoto jinak dost tragického tématu. Švédská státní televize (dala by se přirovnat k ČT – poznámka autora) před nedávnem zpovídala jednoho z policistů, který „potvrdil“, že nic jako no-go zóny neexistují. Dle jeho výpovědi však existují čtvrti, která jsou „tak problematická, že vyžadují stálou policejní přítomnost.“ Zní vám tohle jako bezpečná místa?

Celé interview je v angličtině, protože švédská média se urputně snaží změnit stále zhoršující se obraz Švédska v zahraničí. Ale dokonce už i oni přiznávají, že existuje kolem 50 čtvrtí, ve kterých místní útočí na policii a dokonce i záchranou službu, pokud jí projíždí. V těchto čtvrtích také lidé ze strachu odmítají spolupracovat s policií a kde vládnou paralelní mocenské struktury, nahrazující státní legální systém. Celou tuto tragédii však stále odmítají nazvat „no-go zónami“, protože v praxi stále státní složky do těchto míst cestují. Pokud bych měl hovořit sám za sebe, vidím v tom pouze dětinské slovíčkaření.

Pokud totiž hovoříme o „no-go zónách“, tak nehovoříme o místech, které je nemožné pro státní složky navštívit. Bohatě stačí, když mluvíme o čtvrtích, které jsou pod tak silnou kontrolou zločinců, že záchranná služba či hasiči ji nemohou navštívit bez policejní ochrany. Není to tak dlouho, co odbory pro záchranáře vyžadovaly výstroj pro těžkooděnce, aby mohli vykonávat svou práci!

V Sevedu odmítá místní pošta kvůli bezpečnostnímu riziku vydávat balíky. V Tensta ze strachu vstoupit, nikdo nevybíral parkovací automaty už přes 8 měsíců. V Bäckby, Husby, Rinkeby a dalších byli opakovaně napadeni novináři jen za to, že drželi kamery.

Nehovoříme tedy o tom, že do těchto čtvrtí je nemožné vstoupit. To není podstata no-go zón. Podstata je v tom, že lidé co nejsou místní jsou zde vnímáni jako „vetřelci“ a jsou napadáni, podstata je ve vysoké problematičnosti těchto čtvrtí. A to až do bodu, kdy se člověk musí ptát, kdo je vlastně ve vedení; zda zločinci, či policie.

A to ani nezmiňujeme, že existují i místa, kam doopravdy policie z principu nejezdí. Před nedávnem řekl Jacob Ekström, policista pracující v nechvalně známých ghettech Rinkeby a Kista, do interview: „Pokud stíháme řidiče automobilu, může zajet do určitých adres v Tensta, kam ho osamělé policejní auto nemůže v žádném případě následovat. Pokud následuje, důsledkem jsou nepokoje a násilí, hází po nás kameny a další. Toto jsou no-go zóny. Toto jsou místa, kam se nedostaneme.“

Čtvrť Koppargården v Landskrona zažila například situaci, kdy se jeden pěší policista dostal do sporu se zhruba 50 až 70 místními, kteří se vůči němu začali chovat velmi agresivně. Situace se vyhrotila a policista byl nucen na svou obranu vytáhnout služební zbraň, což dav ještě více vyprovokovalo. Na policistu místní plivali, nadávali mu, strkali do něj. Když si zavolal o posily a dorazilo 10 hlídek, které však do samotné čtvrti nevstoupily a zůstaly na jejích okrajích. Policista se musel stáhnout a schovat se do jedné z budov, odkud později za pomoci ostatních policistů utekl pryč.

Nyní si zodpovězme řečnickou otázku, jak takové místo nazvat.

Je krajně nezodpovědné a intelektuálně nečestné se tvářit, že Švédsko nemá nebezpečná ghetta. Celou policejní zprávu si můžete přečíst zde. Zpráva popisuje místa, nad kterými mají zločinecké gangy mají defakto kontrolu a jaké tragické důsledky to má pro obyvatele – kteří jsou znovu převážně imigranti. Těmto lidem tato novinářská nečestnost a manipulace doopravdy nepomůže.

Celý článek je kombinací zdrojů a hlavně dvou vynikajících článků, pocházejících odtud a odtud.

A bonus v angličtině: