Komentáře

Novinářská práce či manipulace?

18. dubna vyšel v Lidových novinách článek, jenž informuje o naší starší fotografii. Jelikož je z našeho pohledu ukázkou manipulativní (či prostě špatné, to necháme na čtenářích) žurnalistiky, zveřejňujeme naše vyjádření. Autorem textu je pan redaktor Robert Sattler, který nás několik dnů před zveřejněním požádal emailem o vyjádření. To jsme mu, pravda s menším zpožděním, také dali. Věděli jsme, že co se objektivity týká, Lidovky na tom nejsou s pověstí úplně bez poskvrny. Nečekali jsme však, že se bude jednat fakticky o přepis již o něco staršího článku z pera ultralevicového a „anarchistického“ webového plátku A2larm. Ten je nejen jasně ideologicky vyhraněný, ale v minulosti se již několikrát ukázal jako zdroj silně dogmatický a manipulativní.

Nejprve si řekněme, čím se zabývat nebudeme. Nebudeme se zabývat identitou mužů na fotografii; vše co bylo třeba říci, je řečeno v článku – jejich identitu jsme zakryli retuší. Ve světle současné hysterie se ukazuje, jak prozíravý krok to byl.

Čím se však zabývat budeme, je ona nekonečná a vpravdě nyní už směšná snaha nás nálepkovat různými „zlými“ slovíčky jako je neonacismus, neofašismus, nenávist a další. Stejně tak se budeme zabývat neobratnými snahami nás spojovat – bez jakýchkoliv důkazů – s věcmi, které uzavřela i samotná policie.

Hned zkraje se dozvídáme:
„Snímek na svém facebookovém profilu zveřejnila organizace Pro-Vlast, často spojovaná s neofašismem.“
Spojovaná s „neofašismem“ byla přesně jednou a to právě již zmíněným A2larmem. Psát „často“ je lež. Celkově by nás zajímalo v čem konkrétně naplňujeme onu definici „neofašistů“.

Pan Sattler následně píše:
„Napojení jakéhokoliv člena armády na podobné uskupení by přitom mohlo vést k propuštění ze služebního poměru. V zákoně se přesně píše: „Podpora, propagace nebo sympatizace s hnutím, které prokazatelně směřuje k potlačování práv a svobod člověka nebo hlásá národnostní, náboženskou anebo rasovou zášť nebo zášť vůči jiné skupině osob důvodem pro propuštění ze služebního poměru.“
Tak jistě zákon zní. Pan redaktor však očividně přehlíží formulku „prokazatelně směřuje“. Pro-Vlast k ničemu takovému nesměřuje a nikdy nebyl vydán žádný soudní verdikt či odborná studie o tom, že by směřovala. Opírat se tedy o tento zákon je z našeho pohledu ryzí manipulace.

Dále čteme:
„Podle politologa Jana Charváta, specialisty na extremismus, se Pro-Vlast vyprofilovala po rozpadu uskupení Autonomních nacionalistů.“
Věc stará známá. Organizace Autonomní nacionalisté fungovala zhruba před osmi lety, nekonečné omýlání tohoto dávno nefungujícího celku je účelová dehonestace. Vyjadřovali jsme se k tomu navíc již v minulosti (druhá polovina textu).

Potud je článek jakž-takž s přimhouřením očí korektní. S odstavcem „Hra na obě strany“ se však text mění na subjektivní dojmologii a spíše bulvární pomlouvání, než seriózní novinářskou práci.

Hra na obě strany?

Čteme:
„Organizace podle něj v současnosti pracuje s vyšší mírou demagogie, která na první pohled nemusí být patrná. „Na rozdíl od jiných uskupení formulují své myšlenky, vystupují a komunikují jasně a slušně. Zaměřují se čistě na propagaci nacionalismu a vyhýbají se tématům, které by pro ně mohly být problematické, příliš by přitahovaly pozornost a demaskovaly jejich postoje,“ přiblížil Charvát.“

Je překvapující, že slušná a věcná komunikace s ostatními (včetně našich oponentů) je nyní považována za „vyšší míru demagogie“. Nevadí spíše panu politologovi, že je zde stále rostoucí organizace lidí, kteří si cení zdravého rozumu a věcné svobodné debaty? Kterým je už špatně ze současných tradičních univerzitních „ozvěnáren“, kde spolu „debatují“ lidé stejného názoru, z cenzury a neschopnosti vést slušnou diskuzi? Nelíbí se mu náhodou, že je zde velká skupina lidí, kteří slušně a věcně prezentují názory se kterými on sám nesouhlasí?
Pan politolog následně tvrdí, že se vyhýbáme nějakým tématům, které by pro nás mohly být problematické. To je už úplná komedie, zvlášť pokud se nedozvídáme jaká témata by to měla být. Žádnému tématu se samozřejmě nevyhýbáme a veřejně tedy touto cestou vyzýváme pana politologa, aby nám napsal jejich seznam a my ke každému vydáme prohlášení. 

Dále čteme:
„Dodal, že pro takové lidi je zároveň těžké vybalancovat, na kolik chtějí být za slušné a na kolik nechtějí zradit své původní krajně pravicové podporovatele. „Musí hrát chvilku na jednu a chvilku na druhou stranu. Někteří členové jsou ale stále napojeni na neonacistickou scénu.“

Znovu, dojmologie a bulvární pomluvy bez jakéhokoliv důkazu. Od samotného začátku jedeme stejnou linii klasického českého nacionalismu (dle odkazu Kramáře, Rašína a dalších prvorepublikových osobností), tradičního vlastenectví a tradičního čs. antifašismu. Odmítáme levicový extremismus a odmítáme neonacismus. Jak tohle může korelovat s „napojením na neonacistickou scénu“? Stejně tak dlouhodobě podporujeme AČR – personálně, i jako celek. Přes street art (1, 2, 3) tak třeba po smutnější pietní akce a další.

Zde bychom rádi citovali dlouholetého odborníka na extremismus, politologa, univerzitního vyučujícího a konzultanta pro policii ČR, Miroslava Mareše z jeho nedávné knihy:

„(Pro-Vlast) veřejně odmítá neonacismus i různé formy levicového extremismu.“ ¹

NZ1938

„Neonacisté“ a „neofašisté“ dle „politologa“

Od našeho založení pořádáme akce s antifašistickou tématikou (čištění pomníků našich letců a partyzánů, exkurze na výstavy a výlety, pravidelné pietní události (např.: 1, 2, 3) a vzpomínkové grafiky). Naši aktivisté mimoto tvoří antifašisticky motivované grafiky, samolepky a dokonce graffiti. Stejně tak pravidelně kritizujeme ultralevici, tzv. „anarchisty“, veřejně jsme se vyjádřili vůči neomarxistickému centru Klinika (nelegálně obývaný squat).

Autor dále zmiňuje události v pražské Thunově ulici a následně i útok na výše zmíněné ultralevicové centrum. Doslova nakonec dodává: „Policie případ ale pro nedostatek důkazů odložila.“ Tak z jakého důvodu je tedy zmiňuje? Samotná policie nemá důkazy, má snad pan redaktor lepší informace? Zde se dostáváme do absurdní roviny, kdy samotný vyšetřovací tým, který incident řešil rok, nakonec celou věc pro nedostatek důkazů uzavřel. Ani to však nestačí a redaktor se stále snaží dogmaticky a lživě tyto události s někým spojovat. 

Konečně, v posledním odstavci se dočítáme:
„Ačkoliv snímek s protestujícími „vojáky“ vzbuzuje dojem, že Evropská unie chce odzbrojit i českou armádu, ve skutečnosti tomu tak není. Novela zpřísňuje držení zbraní pouze pro civilisty.“

To je jasné. Odpověď na tuto premisu byla i v našem prohlášení autorovi článku. Škoda, že nebyla zveřejněna.

Novinářská práce či šíření ideologie?

Objektivní novinářská práce se zakládá na faktech, nikoliv na dojmech. Nabízí se tedy otázka, do jaké míry jsou závěry v článku autenticky autora, či zda byl autor prostě lidsky líný a převzal hlavní narativ od ultralevicového serveru. Vzhledem k tomu, že staví na stejné argumentaci, používá jako zdroj stejného politologa a staví stejné konstrukce, si myslíme, že se o autentické dílo nejedná. Je zde i možnost, že prostě s anarchisty souhlasí a cíleně – v učesané formě – jejich text šíří dále. Můžeme se samozřejmě mýlit; toto je naše vlastní subjektivní úvaha a je jen na čtenářích, jaký závěr si udělají sami. 

Nedá nám to ještě zmínit vývoj nálepek, kterých se nám dostává. Ministerstvo vnitra o nás nejprve z neznámého důvodu psalo jako o neonacistech, následně jako o ultranacionalistech a nakonec nás přestalo zmiňovat úplně. Nová levice trvala na neonacistech mnohem déle, nyní však aktualizovala na novinku; neofašisty. Samozřejmě bez toho, aniž by byla schopna tento mýtický neofašismus definovat. Tento vývoj ukazuje, jak prázdné, hloupé a hlavně falešné tyto nálepky jsou.

 

Zdroj:
¹ „Ne islámu!: Protiislámská politika v České republice“; Miroslav Mareš a kolektiv, 2015.