Často se, na sociálních sítích, článcích a prohlášeních, vymezujeme vůči multikulturalismu. Co je to vlastně multikulturalismus? Jak ho máme chápat a jak ho definovat? Pojďme si to v článku rozebrat.

Definice

Wikipedie uvádí:

„Multikulturalismus je myšlenkový a politický směr (kulturní ideologie), který zastává stanovisko, že v jednom demokratickém státě mohou společně žít nejen jednotlivci, ale i skupiny s různou kulturou a zdůrazňuje prospěšnost kulturní rozmanitosti pro společnost a stát. (…) Cílem je politicky sjednotit všechny občany bez ohledu na jejich původ, rasu či přesvědčení, a to tak, že si pokud možno zachovají své kulturní odlišnosti.“

Tato definice je však velmi vágní, vede k nepochopení a dovoluje manipulaci v médiích. Musíme rozdělovat multikulturalismus na dvou úrovních:

1) Multikulturalismus uvnitř podobných kultur: Tento „multikulturalismus“ probíhá v Evropě (a ve světě celkově) ve větší či menší míře po celou historii naší civilizace. Naše území ve zhruba středu Evropy je přímým důsledkem, kdy se v naší kultuře, umění, stylu a tradicích střetává kultura zemí západní i východní Evropy. Tento střet dal vzniknout naší svébytné kultuře, kterou musíme chránit a dále kultivovat.

2) Multikulturalismus mezi odlišnými kulturami: Ideologie, prosazující výše uvedenou teorii o tom, že kultury, rasy a etnika z celého světa je možné donutit k harmonickému soužití. Tento druh je nejenže propagován současnými politiky a médii, navíc je i preferován a oslavován. Nefunkčnost této ideologie však před nedávnem přiznaly i současné špičky evropské politiky – Merkelová, Cameron a Sarkozy a další. Do dnešní doby je však tato ideologie nucena širokým evropským vrstvám obyvatelstva s nedozírnými následky; výpadky ekonomiky, obrovský nárůst kriminality, úpadek kvality školství a mnoho dalšího.

Z těchto dvou bodů můžeme usoudit, že první možnost je akceptovatelná a navíc do určité míry nevyhnutelná. Jako taková probíhala po většinu známé historie Evropy; s větším či menším úspěchem. Neměli bychom však paušalizovat – z tohoto „střetu“ kultur vzešlo sice mnoho dobrého, vzešel z něj i velký počet konfliktů. Dvě světové války byly nepřímým důsledkem šovinismu mnoha kultur a z toho vzešlých totalitních ideologií.

Jak multikulturalismus chápe společnost, média a politici?

Většina západní společnosti a část naší vlastní, nerozlišuje mezi dvěma druhy multikultury, které jsme si v článku stanovili. Tak, jako nám diktují média, vidíme hlavně druhou možnost. Pod pojmem „multikultura“ si představíme převážně neevropské přistěhovalectví, hlavně ze zemí třetího světa. Pokud někde hovoříme o multikultuře, málokdo si pod tím samým pojmem představí přistěhovalectví ze zemí nám blízkým – Slovenska, Německa či Polska nebo Rakouska. Většina z nás si představí přistěhovalectví z afrických a asijských států.

Pokud média propagují multikulturu, nevyužívají letáky s blondýnkou ze Švédska, brunetkou z České republiky a zrzkou z Irska. Využívají letáky s Asiatem z Číny, Afričanem z Konga, Arabem z Iráku a Evropanem z Německa. Multikulturalisté nestojí o kontinentální multikulturu (tedy Evropané v Evropě, Afričané v Africe a Asiaté v Asii) multikulturalisté propagují celosvětovou, globální, multikulturu. Důsledek tohoto jednání mývá často i dopad v legislativě – ve státech jako Velká Británie či Francie následně dochází k absurdním situacím, kdy se kvůli „problémům s přistěhovalci ze zemí východní Evropy“ zvažují a provádějí změny zákonů, zatímco gangy přistěhovalců ze zemí třetího světa vypalují předměstí hlavních měst.

 

Důsledky a dopad multikultury
„Samozřejmě, bylo zvykem říkat: „Přijměme multikulturu a žijme spolu šťastně bok po boku“. Ale tento koncept však selhal a selhal úplně.“ – Angela Merkelová, kancléřka Německa

Samotná ideologie multikulturalismu (druhého typu) je nefungujícím konceptem, či spíše darebným sociálním experimentem. To si již naštěstí Evropa začíná pomalu ale jistě uvědomovat (což můžeme vysledovat na nárůstu volebních preferencí vlasteneckých, nacionalistických a euroskeptických stran, stejně jako na zvýšené neoblíbenosti Evropské unie v průzkumech veřejnosti).

Ať už tomu chceme věřit nebo ne, chladné statistiky mluví jasně. Tam, kde je nucena multikulturní integrace, raketově roste kriminalita, dochází k velkému počtu zločinů z nenávisti vůči původním evropským obyvatelům, mnohde probíhají pokusy o ustanovení pravidel dle přistěhovalců (tedy islámského právo šaría). Dochází ke tvorbě ghett a nebezpečných čtvrtí, kam se původní obyvatelé po setmění neodváží, ba dokonce hůře – ani místní policie ne. V celostátním měřítku pak dochází k neúměrné zátěži sociálního systému (a tedy větší zátěži na daně, které platíme), velmi často dochází k úpadku kvality školství – jednak ze studijního hlediska, kdy lidé z naprosto odlišných kultur nezvládají naše školství, jednak následně ze snahy se přizpůsobit zvykům a stylu života imigrantů. Namísto toho, aby se naše děti učily užitečné předměty, ze kterých budou mít v budoucnu užitek, tráví hodiny a hodiny tím, že se učí jak se chovat vedle muslimů a dalších menšin…

Sweden-muticulti class

Celý tento koktejl tvoří smrtící kombinaci pro náš styl života a kulturu. Namísto toho, aby se přistěhovalci přizpůsobili našim zvykům a naší kultuře, my se přizpůsobujeme jim. Ztrácíme naší kulturu, ztrácíme naši identitu a spolu s nimi ztrácíme i budoucnost.

Musíme si uvědomit, že se nejedná o pomalou změnu; je to současné a více, než palčivé nebezpečí. 54% nově narozených dětí v Paříži je neevropského původu, v Norském Oslu je nejobvyklejším jménem Mohammed. Švédsko je díky šílené imigrační politice na prvních příčkách v počtu znásilnění na světě a dlouhodobě se potýká se sexuálním násilím ze strany imigrantů. Podobné ohavnosti se nevyhnuly ani Německu. Ve většině zemí západní a severní Evropy, stejně jako ve Spojených státech se očekává, že do 30-50 let budou původní obyvatelé menšinou.2

violence-against-women-facebook

Proč vedle sebe nemůžeme žít bez problémů?

„Jsem proti multikultuře. Multikulturalismus rozděluje a oslabuje naše společnosti. Multikulturalismus neprodukuje toleranci ani integraci.“ – Jose Maria Aznar, bývalý španělský premiér.

Mnoho špiček současné evropské politiky už několik let odsuzuje multikulturalismus jako nefungující a dokonce škodlivý ideologický směr. Smutné však je, že málokterý z nich proti němu i aktivně vystupuje. Je však všeobecným trendem, že politici odmítají řešit problémy, které způsobili, a tudíž náprava je na nás, nové generaci.

Mnozí lidé však stále v horším multikulturu přijímají jako dobrou a prospěšnou, v lepším stále věří, že je možné žít v plně multikulturní společnosti, aniž by na tom jedna strana trpěla. Obojí je mýtus, mnoho let tvořený médii, politiky a organizacemi. Proč to tak vlastně ale je?

Jak již píšeme ve shrnutí ideálů pozitivního nacionalismu, jsme různí a odlišní. Nejsme stejní, každé jedno etnikum a národ se liší od těch nejmenších věcí až po ty opravdu očividné, jako je barva pleti. Na naší planetě žije stovky a tisíce kultur a etnik, každé unikátní a fascinující ve své podstatě. Každé rozdílné. Geneticky, kulturně, výchovou, stylem života. Rozdíly mezi námi nás nečiní nižší či vyšší, pouze odlišné. A jsou to tyto odlišnosti, které dělají poznávání cizích kultur tak zajímavé. Stejně tak tyto odlišnosti však zamezují tomu, abychom vedle sebe žili všichni v míru pospolu.

Globální multikultura vede k tomu, že v budoucnosti nebude již pestrý různorodý svět plný různých etnik a kultur. Vede k jedné smíšené šedé mase. Je naprostou ironií, že multikulturalisté vyžadují více „pestrý“ svět.

Multikultura hlavně pro evropské země?

heritage

Nad čím je však nutné se pozastavit, je fakt, že masová multikultura je tlačena hlavně a jen do evropských zemí. Nizozemsko a Belgie jsou stejně zalidněné jako Japonsko nebo Tchaj-wan, ale nikdo tam ani ve světě netvrdí, že potřebují více „různorodosti“ a multikulturního „obohacení.“ Nikdo nevnucuje africkým státům miliony asijských či evropských přistěhovalců.

Představme si nyní na moment, že by skupina Pro-Vlast propagovala myšlenku, že Nigérie musí každoročně přijmout miliony Číňanů, platit jim sociální podporu a nalézt jim vhodné dočasné bydlení. Tvrdili bychom, že Nigérie není dostatečně pestrá a rozmanitá, a že Afrika celkově do budoucna nesmí být složena z národních států (tak, jak prohlásil o evropských státech prezident EU, Rompuy). Představme si, že by se nám to, i proti vůli nebohých Nigerijců, zdařilo. Do takové úrovně, kdy by Nigerijci začali být menšinou ve vlastní zemi.

Jak dlouho by trvalo, než by si toho nějaký Afričan všiml a vystoupil proti tomu?

Jak dlouho by trvalo, než by vám došlo, že nechceme žádnou rozmanitost ale prostě změnu obyvatelstva, která nemůže skončit jinak, než zmizením afrického národa?

Podívejme se společně na osud severoamerických indiánských kmenů. Tito kdysi hrdí a po celém území Spojených států rozšíření, původní obyvatelé tohoto kontinentu, jsou dnes naprostá menšina, žijící uzavřeně ve svých čtvrtích. Jejich kultura je zničena a i oni samotní brzy zaniknou. Každý racionálně uvažující člověk toto nemůže nikomu přát. Ale stejně se v naší republice najde mnoho lidí, kterým nevadí, když se děje to samé s jejich vlastními lidmi.

Jak z toho?

Dánská vláda mezi lety 2001 až 2011 přijala několik zákonů, omezujících imigraci a radikálně měnící to, jací přistěhovalci dostanou šanci pracovat a žít v Dánsku. Na počátku za to byla kritizována mnoha představiteli EU a někteří multikulturalisté neváhali využít klasických označení těchto zákonů za „nacistické“ či „rasistické“. Dánská vláda se však nezalekla a setrvala. Dle vládních informací za těch deset let ušetřila bezmála 200 miliard korun.3

Černým příkladem je oproti tomu Velká Británie, kterou neevropští přistěhovalci stáli mezi lety 1995 až 2011 stáli britského daňového poplatníka přes 118 miliard liber (!)

Pro-Vlast nestojí o naprostý zákaz jakékoliv imigrace a podobné šílenosti ve stylu Severní Korei. Věříme, že existuje mnoho potencionálních přistěhovalců, kteří svými schopnostmi a znalostmi mohou doopravdy naši zemi a stát obohatit. Jsme však pro vytvoření a nastavení přísných, jasných a hlavně účinných zákonů, které nám všem zaručí to, že se k nám dostanou doopravdy pouze ti kvalitní a schopní lidé a že naše kultura, styl života a populace zůstane nenarušena. Chceme zákony, které nám zajistí, že se u nás nebude nikdy opakovat situace jako v Anglii či Francii, kdy si místní muslimské čtvrti brutálními způsoby prosazují, neevropské, zákony šaría.4 či znovu Švédsku, kde místní policie vydává mapy čtvrtí, kam se i hasiči musí vypravit s vyzbrojenou policejní ostrahou a přiznává, že není schopna udržet pořádek ve vlastním hlavním městě!

Chceme národní státy i do budoucna, chceme, aby každý národ a etnikum na světě mělo svůj prostor, kde bude moci žít podle svého určení.

Sebeurceni

Zdroje a další:

1 http://en.wikipedia.org/wiki/Rape_in_Sweden, výřez z oficiální zprávy #1, výřez z oficiální zprávy #1 (ostatní zdroje uvedeny v obrázcích), vysvětlení statistik: http://affes.wordpress.com/2012/02/08/sexualbrott-1975-2011/

2 Velká británie, Spojené státy americké, Francie, Norsko, Švédsko

3 http://www.telegraph.co.uk/news/worldnews/europe/denmark/8492822/Denmarks-immigration-laws-save-country-6-billion.html

4 Infografika